Díl 1.

20. května 2012 v 16:55 |  1. série: Oblast Endor
Bylo svěží letní ráno. Vzduch byl prosicen včerejší bouřkou, a kapky rosy se usazovaly na trávě. Mladý Johny se jako obvykle probudil v 6:00 a dal si lehkou rozcvičku. Věřil, že pokud má být dobrým trenérem, musí trénovat s Pokémony, ne jen rozdávat příkazy. Dnes měl dostat svého prvního Pokémona, a opravdu se těšil.
Johny žil v oblasti Endor, která udržovala skvělé obchodní vztahy s oblastí Jotho, tak měly i stejné startovní typy. Dlouho přemýšlel, kterého Pokémona si vybere, a již dlouho měl zálusk na Totodila. Proto si nemohl dovolit přijít pozdě.
Věci si připravil do batohu již včera, neměl žádné starosti. Dal si rychlou sprchu a šel na snídani. Z lednice si vytáhl jogurt a nalil si sklenici jablečného džusu. Zapnul si televizi, ve které dávali naučný pořad o Duších Pokémonech, a začal jíst. K noze se mu přitulila Skitty, kterou jeho rodina vlastnila téměř od Johnyho narození.
Johnyho matka přišla do kuchyně: ,,Á, vidím že už jsi připraven. Chtěla jsem se tě před odchodem ještě naposled zeptat: Nechceš si vzít Skitty na cesty? Ona tě má ráda, a mnohem by ti to usnadnilo cesty."
,,Mami. Říkal jsem, že ji nechci. Mám ji taky rád, ale to prostě není ono. Když bych jí chtěl nebo potřeboval, zavolám ti."
,,Jak chceš." Odpověděla a začala se věnovat svým pečeným toustům.
Johny se podíval na hodiny. Už byl čas vyrazit.
,,Já už půjdu. Sbohem."
,,Nezapomeň se rozloučit s tátou." Odvětila a dala mu pusu na čelo.
Vyrazil tedy z domu. Na zahradě viděl svého tátu, jak trénuje se svým Pinsirem. Johnyho otec zastával stejnou filozofii jako on, a už časně ráno trénoval.
,,Ahoj tati. Já už půjdu." Zavolal na tátu a začal mávat.
,,Počkej chvíli." Na chvíli zanechal tréninku a rozběhl se za Johnym. ,,Užij si to. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem si vybral svoji Chikoritu."
,,Nebo se, já taky nezapomenu."
A Johny se rozběhl ze dveří.
Šel po cestě 115, která byla přímou cestou k laboratoři profesora Petera. Po cestě potkával spoustu nádherných Pokémonů. Spinarak, Mankey, Pidgey...
Cesta ubíhala rychle, a brzo dorazil k laboratoři.
,,Dobrý den Profesore."
,,Hmmmm... Volbeati využívají svá světélka.. Á, ahoj Johny." Čas od času chodil Johny Profesorovi pomáhat, proto ho znal jménem.
,,Přišel jsi si pro svého Pokémona?"
,,Samozřejmě." Johny se rozhlédl po stole a viděl jen 2 Pokébally. ,,Vidím, že mě někdo předběhl. Doufám, že nikdo nevzal mého Totodila."
,,Ne, neboj. Jedna trenérka si jen došla pro Cyndaquila."
Johny tedy přečetl cedulky u Pokéballů, vzal si svého Totodila a povolal ho ven.
,,Ahoj Totodile." Řekl a usmál se na něj.
,,Toto, toto." Řekl Totodile a usmál se taky.
,,Vidím že si rozumíte. Tady máš ještě zbylé Pokébally a Pokédex. Šťastné cesty." Vyřkl Profesor na rozloučenou.
Johny s Totodilem vyšli z laboratoře.
,,Co by si řekl tomu, že by si nebyl v Pokéballu, ale u mě na rameni?"
,,To, tototo." Křikl Totodile a začal se škrábat Johnymu na rameno.
Oba se na sebe usmáli a vydali se na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adam adam | 20. května 2012 v 20:09 | Reagovat

super díl ;)

2 Vojta Vojta | 18. června 2012 v 18:04 | Reagovat

Ahoj Johny, Adam mě upozornil, že zas píšeš a i když mě už pokémoni nebavěj tvoje příběhy určitě číst budu protože jsou peckový jen v tom pokračuj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama